„Furt jen sedí doma u počítače nebo čumí do mobilů. Prostě vůbec nechodí ven. Záleží jim jen na tom, co si koupí za boty a jestli je poblíž wifi. Nic neumí, možná tak sledovat krátká videa. Mluví sprostě, na ulici nepozdraví. Jsou líní, přecitlivělí, pořád samá deprese, úzkosti a sebepoškozování.“ Jsou vám tyto věty povědomé? Ve své praxi školní psycholožky se často setkávám s pocity nepochopení, odsuzováním a možná bych řekla až povýšením vůči současným dospívajícím. Cožpak na nich není nic pozitivního? V mých očích ano. Mnohem víc, než si dovedeme představit. Stejně jako nerozumíme problémům, v nichž denně žijí.